Povzdechnutí ... aneb kritika posuzování u nás
Někdo je miluje, někdo je nenávidí. Ať už máte k výstavám jakýkoliv vztah, jste-li vážnými zájemci o chov určitého plemene, musíte se jich účastnit. Prokoušete-li se často pernými začátky, přijdete za čas na to, jak to na výstavách chodí. Přijdete na to, jakému rozhodčí sedí jaký typ plemene, a začnete se podle toho orientovat. Při "zkoumání" odborných posudků jednotlivých rozhodčích přijdete bohužel i na to, že někteří rozhodčí posuzovanému plemeni příliš nerozumí (má vlastní zkušenost, podpořená i zkušenostmi dalších vystavovatelů). Připadá mi, že je to trochu prokletí naší země. Nevím sice, jak je to u ostatních plemen, ale přijde mi, že Goldeny - a nejen je - posuzuje stále stejný okruh rozhodčích a pozvání zkušených zahraničních rozhodčí se děje málokdy. Stačí se jen podívat do výsledků výstav /třeba ve Zpravodaji RK CZ/ a spatříte stále stejná jména. Je to smutné a velmi mne to mrzí, protože - a tím se žádných českých rozhodčích rozhodně nechci dotknout - protože tím dochází k ochuzování ve smyslu posuzování psů stále stejnými známými "tvářemi". Rozhodně se neodvažuji tvrdit, že všichni čeští rozhodčí jsou neodborní - což rozhodně nejsou - ale pravdou je a zůstává, že se vždy nějaký neznalec najde. Jenže když pak takový, za slovo znalý "odborník" posuzuje neustále dokola to samé plemeno, a tím vyhrávají stále stejný typy, které on preferuje - a často i stejné tváře - nemyslím, že by tím plemeni nějak prospíval, naopak. Jsem toho názoru, že opravdu dobrý rozhodčí by měl mít s posuzovaným plemenem nejlépe vlastní zkušenosti - a to víceleté - ale měl by být i tak objektivní, že nebude prosazovat za každou cenu pouze jediný typ, který mu vyhovuje. A tím myslím, že za každou cenu nebude prosazovat pouze a jedině typ své vlastní chovatelské stanice. Měl by být tak spravedlivý, že nebude snižovat známku jen za to, že se mu nelíbí určitá barva, která je ale v rozmezí standardu (klasický případ u zlatě vybarvených Goldenů. V Evropě i ČR panuje móda krémových Goldenů, to by ale nemělo znamenat, že rozhodčí nechá zvítězit psa horší kvality, ale krásné krémové barvy nad kvalitnějším zlatým jedincem!) Rozhodčí by tedy měl umět ovládat vlastní subjektivní pocity, a měl by psa hodnotit jako celek, nikoliv podle toho, co je právě v kurzu! Podobné je to i s mírně zvlněnou srstí, která dle standardu může být!
Jenže člověk není stroj a z tohoto důvodu nemůže být nikdy žádná výstava plně objektivní, i při sebelepší vůli nejlepšího rozhodčího. Každý rozhodčí si totiž standard vykládá po svém - a hodnotí právě podle toho svého, subjektivního připodobnění ke standardu. A tak se stává, že někdo prosazuje spíše celkově rubustnější typy - a to jedince obou pohlaví, někdo nechá vítězit jedince jemnějších koster a rysů a někdo prosazuje pohlavní dimorfismus - tzn. psa silnějšího, mohutnějšího a celkově výraznějšího, narozdíl od feny, která má být lehčí, jemnějších, a typických samičích rysů. Jak sami poznáte, je to různé, u každého rozhodčího můžete dostat jiné ocenění, přesto by základní kritéria plemene měla být zachována - jako především to, že Golden je vyloženě plemenem přátelským a důvěřivým, který se nesmí projevovat labilně - musí mít silnou nervovou soustavu - proto nesmí být agresivní, ani bázlivý! Bohužel se stává - a nejen ojediněle - a myslím, že nejen u nás - že jsou výborně ohodnoceni určití jedinci, kteří mají opravdu labilní povahu. Jenže jejich majitel už ví, jak to zamaskovat a tak to rozhodčí nemusí poznat. Ostrým kontrastem je, když z kruhu za tiché zavrčení vyhodí rozhodčí Goldena, na kterého zezadu dotírá zcela neomaleně jiný, nepříliš ovladatelný, vystavovaný Golden (a ve psí komunikaci je zcela normální, když pes protestuje proti nesprávnému jednání - protože očichávání má dle platných psích stanov probíhat nejprve čenich na čenich, a kdo začne s čenicháním u genitálií, je pro dobře socializovaného psa jednoduše sprostý hulvát - to je něco, jako kdyby vás na potkání někdo neznámý líbal, nechali byste si to líbit?). U vystavování je ta nevýhoda, že se psi mezi sebou nemohou často dostatečně seznámit, v kruhu Goldenů bývá mnohdy pro velkou účast těsno, až k prasknutí - někteří organizátoři by si proto měli uvědomit, že Goldeni patří k výstavně nejobsazenějším plemenům a že jim asi nebude stačit výběh jako pro čivavy - a z toho důvodu jsou někteří psi často nervózní.
Správný Golden typické povahy by měl však výstavu i možný stres přečkat s chladnou hlavou, bez projevů bázlivosti či agresivity - a prokázat tak vyrovnanost a pohodovost, gentlemenství tohoto mírumilovného plemene. Mimoto se do toho ještě často zamíchají mladí, nezkušení a navíc nepříliš vyškolení psi - a to také k celkovému klidu nepřispívá. Nechci tvrdit, že zavrčení v takovémto důsledku - popsaném výše - je pro Goldena typické a že mu má být tolerováno.
Má první fena dovedla učit některé mladší, dotěrné jedince správným mravům vždy diplomaticky, důsledně a bez jakýchkoliv problémů - jako každý správně socializovaný pes nikdy neměla ráda, když jí někdo přidrzle dotíral k zadku - ale nikdy nebyla vůči ostatním psům agresivní, protože 1) byla dobře socializovaná, 2) měla geneticky zakódovanou vyrovnanou povahu, a nikdy už vůbec žádného psa nepokousala, ani jediný chlup nikomu nezkřivila - snad pouze při hře - a to i když byla napadena agresivními útočícími psy! Také neměla potřebu reagovat na feny za sebou na výstavách , kde ji takto neslušně obtěžovaly. Jednoduše výstavy byly akce, kde se dovedla pěkně předvádět - pouze pro mé potěšení. O žádném zavrčení tu nemohla být řeč! Ačkoli jsme měly za sebou skutečně agresivní fenu, a sám její vystavovatel nám říkal, ať se posuneme - přitom my jsme byly v čele řady vystavovaných jedinců a my jsme je vedly - ostatní za námi se našemu tempu musely přizpůsobovat, ne my! Jednou tato stejná, agresivní fena opět vyjela na rozhodčího - a nebylo to poprvé - a ten pouze zahrozil prstem! A to je právě ten druhý kontrast vůči tomu prvnímu.
Stojí za zmínku, že moje druhá fenka v životě na žádného psa nezavrčela - ačkoliv na ni několik psů útočilo - a to se jedná o fenu velice dominantní, která mnoho psů svou silnou vůlí ovládá. Ona totiž nepotřebuje vrčet, je vůdkyní od přírody a proto ji dobře adaptovaní psi většinou respektují - naopak od těch, ze kterých jejich majitelé udělali povahové trosky, útočníky a obávané bojovníky, ať už z nedostatku kontaktu, nedostatečné socializace, nedostatku lásky anebo záměrnému výcviku k napadání druhých. Velmi lituji takových chudáků, které bohužel denně potkáváme. Většinou se stačí podívat na majitele a hned je mi jasné, jaký je jeho pes ...
Nyní jsem podrobněji popisovala situaci vztahu Goldena ke psům - a jsem toho názoru, že ve výstavním kruhu by se měli všichni Goldeni chovat jak jim přísluší - vyrovnaně, poslušně a s jistou dávkou radosti - a správně socializovaní, vycvičení Goldeni s geneticky dobrou povahou by měli ignorovat případné vtíravé vrtochy jejich méně poslušných a nezkušených spolusoutěžících - ale v žádném případě Golden nesmí - a to zdůrazňuji - být agresivní k rozhodčímu! Ani bázlivost není správná, projevuje-li se jedinec bázlivě, může to být nezkušeností - může být na výstavě poprvé a nemusí být na výstavní ruch a předvádění dostatečně navyklý - ale v zásadě by se neměl před rozhodčím projevovat bojácně, krčit se, věšet prapor mezi nohy jak to dělají někteří chrti, lehat si na záda apod. - zkrátka ideální jedinec by se rozhodčího neměl bát, naopak! Měl by od něj snést bez sebemenšího protestu prohmatání, prohlídku chrupu, u psů prohmatání varlat apod.
Za vskutku příkladný obrázek plemene považuji jedince, kteří při prohlídce vrtí praporem na důkaz kladného vztahu k lidem, důvěry k cizímu, zároveň však důvěry k vlastnímu pánovi a sebejistoty. Správné předvedení na výstavě záleží pouze na nás - je naším úkolem učit štěně již odmala výstavnímu postoji, elegantnímu pohybu na výstavním vodítku, zvykat je na různé typy povrchu a samozřejmě na samotný výstavní ruch, moře psů a lidí, hluk, tlačenice apod. Příkladem nám mohou být některé zahraniční kennely, které štěňata odmala učí výstavnímu postoji - a s tím si štěně také přebíráte. Jen jen na vás, jak tuto možnost následně využijete! O tom, že štěně musí odmala snášet dotyk svého pána na jakékoliv části těla bez protestů ani nepíši - poněvadž to u Goldena považuji za typickéou vlastnost a opravdu si nedovedu představit, že by mě můj Golden měl kvůli tomu, že mu čistím zuby, pokousat! Nebo třeba při nějakém pro psa bolestivém zákroku, když psa držím na stole a veterinář jej ošetřuje - na co fixace tlamy, na co košík? Svému psovi věřím, vím, že by mi při největší bolesti neublížil, protože mne miluje a má pevnou nervovou soustavu /narozdíl od některých menších plemen, např. jezevčíka nebo kokršpaněla bych se bála přidržovat!/
Protože jsem zastánkyní názoru, že pouze vyrovnaný jedinec s typickou přátelskou, laskavou a důvěřivou povahou může být dokonalým představitelem plemene, velmi lituji těch, kteří mají povahově nestandardní zvíře, s kterým dokonce i několikrát vyhrají a pak na něm množí. Takové množitele a jejich praktiky odsuzuji. Kupříkladu jsem se nedávno setkala se psem /abych pořád nenaříkala pouze nad českým chovem, tak ze Slovenského kennelu/, který při každé příležitosti vyjel. Majitel ho česal - pes zavrčel. Kolem psa prošel jiný pes - pes zavrčel. Majitel se nad ním sklonil, prudký pohyb a opět to samé. Další pes (podotýkám, že si ho vůbec nevšiml, pouze prošel), další tah kartáčem, další pohyb a další opakované vrčení. V kruhu se pes samozřejmě choval vzorně a dokonce byl v pořadí. Jako ideální představitel plemene! Co k tomu dodat. Když se už u nás mohou uchovňovat feny s labilní povahou, jen polemizuji nad tím, jakou povahu budou mít další a další generace. Protože právě fena má na svá štěňata nejzásadnější vliv! A znám jednu takovou stanici /a nejen jednu/, která vědomě množí na agresivních fenách. A přenáší se to dál a dál ... pak se ale nemůžeme divit problémům s povahou!
Nyní upustím od problému povahy Goldenů a vrátím se zpět k problémům s rozhodčími. Jako každý člověk i rozhodčí není neomylný a jako každý člověk má své slabiny. Pokud se to ovšem projeví tak, že sníží jedné feně známku kvůli tomu, že je moc mladá, ještě nedovyvinutá a že ještě jako štěně ve vývoji nedosáhla požadované mohutnosti - a další feně, již plně vyvinuté, dokonce ještě jemnější konstituce dá titul - pak už to není slabina, ale zcela záměrné jednání v důsledku známosti. A i s tímto nesportovním jednání se můžeme, bohužel, u rozhodčích setkat /a nejen u našich/.
Správný rozhodčí by proto měl být zkušený a dostatečně vzdělaný, seznámený s plemenem, které posuzuje, v ideálním případě by je měl sám chovat, plně objektivní, spravedlivý a nestranný, nepodléhající módním trendům ani subjektivním pocitům! Že je to pro člověka nemožné, tolik dobrých vlastností najednou? Nebojte, i takoví rozhodčí se najdou - ale protože žádný člověk není počítačem, přehlídky psí krásy nikdy nebudou na 100% spravedlivé. S tím ale každý musí počítat předem.
Nezbývá, než si přát, aby bylo těch správných, spravedlivých a nestranných, zkušených rozhodčí co nejvíce, aby se neustále neopakovali ti stejní a aby byla umožněna vyšší účast na našich výstavách odborným rozhodčím ze zahraničí.
- Paní De Goldy Forever Goldens -