První velká výstava - MVP Nitra, 3.11. 2001
Dne 3.11. 2001 jsem se s Aurou zúčastnila slavnostní události - první oficiální výstavy, na kterou byla Aura přihlášena. A hned napoprvé jsme si vyjeli vystavovat na Slovensko, a hned naostro rovnou na MVP (doporučuje se začínat od výstav nižšího typu - tj. krajské nebo oblastní).
Výstavisko, pardon, výstaviště Agrokomplex v Nitře mě velmi mile překvapilo, co se týkalo prostoru, čistoty a výstavního pořádku.
Goldenů bylo přihlášeno celkem 69, psů 32 a fen 37. Rozhodčím byl chovatel Goldenů, Polák Stanislaw Firlik. Bylo vidět, že opravdu plemeni rozumí, je objektivní a profesionální, nesnižuje známky kvůli barvě, která se mu nelíbí nebo kvůli majitelům.
Po zahájení výstavy jsme s Aurou bedlivě sledovaly dění v kruhu. Bohužel kvantitě neodpovídala kvalita. Několik opravdu pěkných psů se našlo, ale mnoho jich tedy nebylo. Byla jsem zklamaná především z předvádění, někteří Goldeni vůbec neuměli stát ani se elegantně presentovat v kruhu, jednoduše nebyli na tak velkolepou událost, kterou tato výstava byla, dobře připraveni! Nemluvě o mnohdy špatné kondici a presentování feny pár týdnů po štěňatech, která očividně neměla sílu ...
Z fen jsme přišly na řadu jako první. Aura byla jediná z fen přihlášena do třídy dorostu. Ve věku pouze šesti měsíců a devíti dnů se Aura předvedla opravdu profesionálně. Stála ve výborném postoji, elegantně se v kruhu vznášela a předváděla i výborné otáčky na pruhu koberce uprostřed kruhu. S vrtěním praporu se nechala v postoji od pana rozhodčího prohlédnout. Panu Firlikovi se Auřin exteriér i povaha zalíbila a nadiktoval nám moc pěkný posudek: "velmi nadějná fenka s dobrými proporcemi, velmi dobrá horní i dolní linie, dobrá kostra, dobrá v pohybu, velmi dobrý charakter, ocenění VELMI NADĚJNÁ“.
A jak to dopadlo v posuzování u Golden Retrieverů?
Psi
V1, CAC, CACIB CH. Alex od Hradu Veveří
Feny
V1, CAC, CACIB, BOB CH. Arinka Hašlerka
Se známkou Velmi Nadějná jsme postupovaly do slavnostního odpoledního finále - do soutěže o nejlepší dorostenkyni výstavy.
Finále
se nekonečně dlouze táhlo a psi i lidé byli pomalým průběhem unavení. Ještě
před nás nečekaně vtěsnali první evropskou výstavu černých teriérů.
No co, Aura se aspoň prospala a když jsme přišly na řadu, opět to byla ta zázračná lesní víla, vznášející se po zeleném koberečku, s praporem hrdě neseným pyšně ukazovala svou krásu světu, nadšeně se rozhlížejíc kolem sebe na kvanta lidí, kteří jí jistě fandí … měla bouřlivý potlesk a dovedla to náležitě ocenit, věděla, že tato sláva patří jí a byla na sebe očividně hrdá. Měly jsme konkurenci asi deseti fen všemožných plemen ( briardi, šeltie, rhódenský ridžbek, jezevčíci, euroasier …) a na mnohých jedincích bylo vidět, že už mají o nějaký ten měsíc více než Aura, která tehdy měla teprve půl roku a ještě nebyla řádně osrstěna. Nejlepší dorost - fenku jsme nevyhrály, ale to nám nic neubralo na požitku z krásně prožitého dne.
Jak
jsem předpokládala, Aura výstavy miluje, hrozně ráda se předvádí, mimo
jiné je nadšena z té hordy psů kolem sebe a vůbec nic ji nerozhází.
Stres? Nervy? Kdepak, Aura si vychutnává výstavu od začátku až do konce
společně se mnou.
A
to, že ji to baví, je to nejdůležitější.